Kniha s dalšími příběhy z expedic na nejvyšší vrcholy světa našeho předního dobyvatele himálajských vrcholů tentokrát z let 2008 – 2012.
Je to dlouhých devět let, co jsme v našem, tehdy neuvěřitelně skvělým týmu, ve kterém jsme podnikali dlouhý roky, vylezli alpským stylem Shisha Pangmu. Příspěvek beru jako poctu dvěma, kteří už tady s námi bohužel nejsou. Martin Minařík a Zdeněk Hrubý. Oba dva vynikající lezci a i když jsme časem lezli jinak, případně s jinými parťáky tato éra je pro mě nezapomenutelná. Petr Mašek a já se stejně jako tehdy následující rok opět chystáme na K2. Aplský styl – to znamená, že se aklimatizovaný vydáte do stěny a bez návratů do základního tábora ji vylezete. Ne že si postavíte ve stěně tábor, a nebo dva vrátíte se a potom, když vylezete říkáte že šlo o alpský styl z CII… My tehdy počítali s tím, že ve stěně strávíme 10 dnů a podle toho vypadal náš batoh… Mě a Miskovi se navíc ve vrcholové partii podařilo udělat krásnou variantu vrcholovým kuloárem, kdy jsme dolezli na předních hrotech a na zbraních těžkým terénem jenom 15 m od hlavního vrcholu. Na něm do té doby žádný Čech nestál. Byla to poslední osma, kde na hlavním vrcholu stáli Češi. Od té doby následovala pro všechny z nás spousta krásných expedic. Úspěšných i neúspěšných, ale všechny nás posunovali dál.