Kim Gordon se proslavila hlavně jako zpěvačka, basistka a jedna z hlavních tváří rockové skupiny Sonic Youth. Ta patřila k nejúspěšnějším a nejvlivnějším kapelám nezávislé americké scény – nebýt jich, nikdy by pravděpodobně nevznikla třeba slavná Nirvana, o vlně sebevědomého dívčího hudebního hnutí Riot Grrls (Lush, L7 apod.) ani nemluvě. K Sonic Youth neoddělitelně patřily nejen zpětné vazby, ruchy a disonance, ale také manželství obou hlavních postav kapely, Kim a sólového kytaristy Thurstona Moorea. Když na podzim 2011 ohlásila dvojice po sedmadvaceti letech rozchod, zasáhlo to fanoušky jako těžká rána. V popkulturním světě, kde většina příjemných věcí časem pomíjí, se vztah Kim a Thurstona jevil jako jedna z mála bezpečných jistot. Ani Sonic Youth rozchod svých dvou nejdůležitějších členů nepřežili. A teď vychází kniha, v níž hudebnice, zpravidla skoupá na řeči a známá spíše pro svou uzavřenou náturu, vysvětluje, jak se to celé přihodilo – jak kapela vznikla a jak zanikla, co se dělo před jejím založením a co přišlo poté. Píše o svém dětství na sluncem sežehlých předměstích jižní Kalifornie, o dospívání po boku duševně postiženého bratra, který celou rodinu emočně vysával, o newyorské umělecké a hudební scéně osmdesátých a devadesátých let. Není to jen portrét basistky a zpěvačky jedné známé kapely, nýbrž sugestivní vylíčení životního příběhu pozoruhodné alternativní umělkyně. Čtenáři se dozví, jací výtvarníci, hudebníci či spisovatelé byli pro Kim Gordon největší inspirací, a jak vlastně vypadl vztah s kolegou muzikantem, který její život ovlivnil ze všech nejvíc. A také se tu samozřejmě píše o tom, jaké je to být onou „holkou v kapele“, tedy v prostředí, které je dodnes spíše mužskou doménou. Z jednotlivých epizod a střípků se tak skládá hluboce osobní portrét ženy, z níž se stala, tak trochu paradoxně, jedna z největších kulturních ikon jedné důležité generace.
ALOIS NEBEL 
| 
