Sci-fi prózy Hluboké elektrické ticho jsou napsané v 60-tých až 80-tých letech minulého století a uvedené letopočty označují data jejich vzniku. Koncipovaná sbírka delších novel i zlomkových textů těží z nečekaných pohledů na dané věci: na biblické motivy, na historická dogmata, na zafixované monolity psychických a sociálních představ, je psaná akční dějovou konstrukcí, ve stylu filmové montáže. Je to kniha plná děsibelů, prolétává jí Hořeplavec svým životem a vystoupí Vzdoronaut.
PETR KUDELA autor románů Strmá voda, Něžné sestřičky, Labyrint pod zámkem v Mikulově podporovaný Českým literárním fondem, známý režisér a scénárista dokumentárních filmů.
Slovo autora V informaci o autorovi, převzaté z encyklopedie ČESKÝ FILM, je uvedena i kniha „Hluboké elektrické ticho“. Osud té záležitosti je kabalistický: Vydal jsem své první dvě knížky v Ostravě. Byl jsem za ně odměněn literárními fondy a posléze, jak se vzdalovalo období Pražského jara 1968, kritizován z ideologických struktur. Řekl jsem si, s pocity mladistvými, že tedy nadále budu publikovat v Praze, kde jsem po studiích žil a pracoval. S rukopisem „Hluboké elektrické ticho“ jsem se vydal do vydavatelství PRÁCE na Václavské náměstí. Rukopis přijali, dali na něj napsat tři posudky (ten od Tomečka jsem získal a je přiložen) a byly převahou kladné. To byla zhruba polovina 80-tých let. Čekal jsem rok, čekal jsem dva. Až posléze jsem se ohrdinštil a šel jsem se zeptat do redakce, s tím, že se nedám odbýt. Jednali se mnou velmi vstřícně. Až když to nešlo jinak, mi ukázali úryvek z přípisu z ideologické komise, kde byl seznam autorů, které radno nepublikovat; byl jsem tuším na 16. místě, přede mnou byl Ludvík Aškenazy, kdo byl za mnou, si nevzpomínám, co bylo v řádcích kousek dál, bylo pečlivě zakryto. No… Jenomže přišel listopad ´89. Běžel jsem do redakce PRÁCE znovu. Tam mne ujistili, že knihu vydají, ovšem že to bude rok nebo rok a půl trvat, protože podobných případů je víc. Dostal jsem korektury, provedl jsem je a odevzdal. A události začaly běžet ještě prudším spádem: Vydavatelství PRÁCE spadlo do likvidace, lidé z redakce zmizeli, zmizelo vše. Dozvídal jsem se časem a z pramenů nejistých, že kniha byla vytištěna podobně jako čtyři nebo pět dalších obdobného osudu a všechny ty knihy byly rozkradeny, vyhozeny, zničeny a prostě neexistují. Smířil jsem se s tím. Až po značné době, značné a velmi značné, se ke mně dostal původní rukopis zpátky. Přišlo mi to jako gesto osudu – autor píšící sci-fi není obrněný, aby na takové gesto nevěřil. Mírně jsem rukopis vytříbil, s ohledem, aby zůstal v autentické atmosféře zlatých dob sci-fi z minulého století, a snažím se jej z původního strojopisu přes tsunami vlny elektronické technologie dneška v laskavé spolupráci s novým vydavatelem konečně vydat. Kniha novel, povídek, utopií, alternativ, apokryfů a ´zpráv´ je psána scénicky – jak je vlastní filmové literatuře. Celá kompozice knihy je sestavena, řazena v technice montáže – jaká je vlastní filmové stavbě.