Kniha o podtextech - zhruba tak bychom asi mohli nazvat „kulturologický sborník“ Hlídka jako symptom, věnovaný fenoménu Lukjaněnkových Hlídek, respektive filmům, které podle úspěšné Lukajněnkovy „hlídkové“ řady vznikly. Většina přispívajících estetiků, sociologů, psychologů a filmových vědců se přitom zabývá ideologickou výbavou, kterou Lukjaněnkovým prózám tu právem, tu spíše sporně připisují. Faktem je, že právě Lukjaněnkova tvorba může být chápána a kriticky představena jako literární zrcadlo společnosti, která se kvůli špatným zkušenostem z 90. let a nezdaru ruských demokratických reforem vrací ke klasickému modelu ruského autoritářského státu, jemuž opět začíná vládnout všemocné a neomylné panstvo. Vrchnost usilující o to, aby novodobí upíři v podobě „nových Rusů“ nemohli pít krev prostého lidu. Lukjaněnko jako by podle řady autorů sborníku svým dílem potvrzoval utkvělou představu značné části dnešních Rusů, že „za Sověta bylo líp“.
ALOIS NEBEL 
| 
