Knížka Jana Vodňanského není pouhou reportáží z návštěvy u Jiřího Voskovce v New Yorku. Jiří Voskovec byl jen jedním z celé řady „viníků“, kteří byli příčinou cesty za oceán. Když v dubnu 1927 zahájili Voskovec a Werich studentskou legráckou Vest pocket revue – aniž by to plánovali! – dějiny moderního českého divadla, netušili mnohé. Ani ve snu je nenapadlo, že jejich Osvobozené divadlo bude senzací, později trnem v oku českým i německým fašistům, a deset let po likvidaci divadla se stane i komunisty se skřípáním zubů trpěnou látkou v učebnicích. Humor a poezie V&W se staly živou vodou pro hnutí malých divadelních forem v šedesátých letech nejen v Čechách, ale i na Slovensku. Naplno tehdy zářil Semafor a jistý Vodňanský potkal jistého Skoumala. Jejich první písně znali nejprve spolužáci z mejdanů a později návštěvníci Reduty, Ateliéru, Divadla hudby. Uprostřed bouřlivého jara roku 1969 pak ohromili publikum Činoherního klubu celovečerním pořadem S úsměvem idiota. Dějiny českého textappealu jsou současně i dějinami řady nepochopení, malých i velkých zákazů a následných průšvihů. A to, že si Jan Vodňanský dopisoval s „Američanem“ Georgem Voskovcem, mu u některých úřadů rovněž neprospělo. V době, kdy dvojice Vodňanský a Skoumal mohla vystupovat jen příležitostně na malých scénách a ve studentských klubech, se Janu Vodňanskému podařilo v roce 1976 vycestovat do Spojených států amerických a s jedním ze svých životních idolů se setkat. A – ke zklamání některých úředníků – se pár týdnů před Chartou 77 vrátil do tehdy šedivé a normalizované Prahy. Epilog knihy tvoří reportáž o výroční inscenaci Vest pocket revue k jejím sedmdesátinám. Dvojice V&W ani duo Vodňanský a Skoumal už neexistují. V této knize se s nimi však opět setkáte.
ALOIS NEBEL 
| 
