Próza Hlava umělce je zásadní sebereflexí a zvažováním dosavadního rozsáhlého prozaického díla Milady Součkové, které vzniklo v krátkém čase posledního desetiletí první republiky a v letech okupace. Zároveň je Hlava umělce vášnivou touhou po románu, který by dokázyl bez fikce, pouhou imaginací propojit paměť jednotlivce a světa.