Druhý svazek edice písemností z let 1526–1547, které jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Třeboni ve sbírce Historica Třeboň, v zásadě pokrývá quinquennium začínající rokem 1536 a končící rokem 1540; v závěrečných partiích se setkáme s ojedinělými chronologickými přesahy za práh pátého decennia 16. věku. Stejně jako první díl, v němž byly (po zevrubném představení celého projektu) vydány dokumenty z let 1526–1535, zpřístupňuje tato práce materiál, který přispívá k poznání široce chápaných politických dějin příslušného období a dosud nebyl odpovídajícím způsobem editován. Jako součást zastřešujícího dlouhodobého vydavatelského projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia – Prameny k českým dějinám 16.–18. století je předložená edice celkově třetím z dosud publikovaných svazků jeho řady A – Vita publica, která se soustředí na písemnosti dokumentující „veřejný život“ společnosti raně novověkých českých zemí, tedy na prameny právních, politických, náboženských, jakož i hospodářských a sociálních dějin. Sbírka Historica Třeboň, jejíž geneze, materiálový záběr, význam pro historiografii i dosavadní badatelské využití byly – s odkazy na starší editorské počiny a další relevantní literaturu – představeny v úvodu k prvnímu svazku naší edice, se těší badatelskému zájmu i nadále. S ohledem na mimořádnost tohoto souboru, kterému byl v roce 2000 přiznán status Národní kulturní památky (a který proto také podléhá zvláštnímu ochrannému režimu), přistoupil Státní oblastní archiv v Třeboni k jeho digitalizaci a elektronickému zpřístupnění v rámci svého Digitálního archivu. V době finálních předtiskových úprav přítomné práce dospěla digitalizace Historik, postupující – v souladu s uspořádáním samotné sbírky – v zásadě podle chronologického sledu archiválií, k roku 1513: poslední ze zpřístupněných dokumentů je datován 13. července 1513. Vítaná iniciativa třeboňského archivu řeší (u Historik zvláště naléhavý) rozpor mezi nezbytnou ochranou písemností na jedné straně a požadavky badatelů na jejich dostupnost na straně druhé. Není ovšem třeba připomínat, že ačkoliv takováto forma publikování písemných pramenů značně rozšiřuje možnosti jejich systematického studia a skvěle doplňuje „klasickou“ vydavatelskou práci, sama o sobě rozhodně nemůže suplovat kritickou edici. Ta totiž jako svébytný „žánr“ především zásadně usnadňuje komplexní obsahové vytěžení archivního materiálu širokému okruhu historiků.
ALOIS NEBEL 
| 
