Kniha komplexně představuje práci nejstarších gramatiků českého jazyka v 16. a 17. století na pozadí tradic, které formovaly jejich myšlení. První kapitola sleduje vznik gramatografie v rámci starověké filologie. Kapitola druhá se postupně zabývá autory jednotlivých mluvnic (jsou to autoři mluvnice náměšťské, Jan Blahoslav, Matouš Benešovský /Philonomus/, Vavřinec Benedikt Nudožerský, Jan Drachovský, Matěj Václav Štajer, Jiří Konstanc a anonymní autor mluvničky Prima principia). Třetí kapitola podrobuje jejich dílo analytickým sondám. Poslední kapitola vyzvedává jako syntézu předcházejících gramatik Čechořečnost Václava Jana Rosy. Exkurzy odbočují k postavám Jana Caramuela z Lobkovic a Matouše Benešovského.