František Reyl (1865–1935) byl ve své době jednou z nejvýraznějších postav regionálního i celonárodního katolicizmu, potažmo katolicizmu politického. Nesmírně inspirativní osobnost se však vlivem časového odstupu vytratila z povědomí veřejnosti (včetně katolické). Kritická monografie zasazuje do dobového kontextu i Reylova životního rámce veškerou jeho různorodou práci. Obětavý kněz a pedagog se celoživotně věnoval výchově kněžského a ostatního dorostu; v Hradci Králové za sebou zanechal mimo jiné novou budovu církevního internátu Borromaeum. Byl houževnatým apologetou a neúnavně se účastnil veřejných diskuzí, mnohdy bychom mohli říci hádek, zejména o pozici náboženství ve společnosti. Nejslavnější z těchto diskuzí byla debata vedená s T. G. Masarykem v Hradci Králové roku 1906. Na poli vědeckém byl jedním z průkopníků oboru křesťanská sociologie, dlouhodobě publikoval v tisku a vydával také vlastní spisy. Celoživotně zastával mnoho politických funkcí; vrcholem jeho politické kariéry byl dlouholetý senátorský mandát v době první republiky. Nejvíce inspirativní, logicky však nejméně viditelná, je Reylova práce na poli dobročinnosti a filantropie. Dějinná perspektiva nám dává možnost jeho život a dílo nejen poznat, ale i zhodnotit. Snad k tomu tato kniha přispěje.
ALOIS NEBEL 
| 
