Tato publikace není knihou o divadle, nicméně by chtěla být knihou pro divadlo. Naleznete v ní tři divadelní hry a čtyři nedlouhá vyprávění o divadle a divadelnících. Všechny hry a jejich autoři mají jedno společné — jejich domovem je Francie, země divadlu zaslíbená a divadlo milující. Současná francouzská dramatika je hrdou dědičkou dlouhé tradice, kterou důvěrně známe i v českém prostředí. Kdo však jsou dnešní Molirové, Claudelové, Giraudouxové, Ionescové či Becketti? Kniha čtenářům nabízí seznámení se třemi významnými (žijícími!) autory, jejichž hry jsou na programech divadel po celé Francii i za jejími hranicemi a jejichž texty vycházejí v jazyce mateřském i v překladech po celém světě. Jména Daniela Lemahieua, Philippa Minyany i nejmladšího z trojice Xaviera Durringera zřejmě jednou stanou na pomyslném Parnasu divadelní slávy vedle klasiků minulosti nedávné i vzdálené.Dostává se vám do rukou první část třídílné — alespoň tak ji zatím zamýšlíme — antologie současných francouzských her, jejímž cílem je představit českým čtenářům texty význačných osobností dnešního francouzského divadla a dramatu. Lemahieu, Minyana, Durringer patří mezi jména z nejslavnějších a jejich texty vybrané pro tento díl zároveň nabízejí tři rozličné pohledy na možnosti dramatické tvorby a představují některé formy, s nimiž se v současném francouzském psaní pro divadlo setkáváme. Tomu, kdo má zájem dozvědět se více o autorech a jejich tvorbě, jsou určeny studie doprovázející jednotlivé hry. V nich čtenář objeví nejenom informace o samotných dramaticích, o jejich díle a divadelních aktivitách, ale také o situaci současného francouzského divadla vůbec, o jeho směřování, podobách a zvláštnostech. Autorem úvodního zasvěceného zamyšlení nad současnou situací francouzské dramatiky je jeden z předních francouzských divadelních kritiků Jean-Pierre Han, jenž působí ve funkci šéfredaktora odborného divadelního časopisu Frictions, dále šéfredaktora časopisu Lettres françaises, a kromě toho vede též jeden z mála univerzitních seminářů zaměřených na divadelní kritiku.
ALOIS NEBEL 
| 
