Kniha Fikční světy české realistické prózy organicky propojuje literárněteoretický rámec fikčních světů s tradičním literárněhistorickým konceptem realistické prózy v kontextu české literatury.
Teorie fikčních světů už v českém literárněteoretickém prostředí dostatečně zdomácněla, ovšem toto zdomácnění přineslo i jisté nedorozumění, vzniklé nejspíše z terminologické záměny mezi fikčním a fiktivním: tedy že teorie fikčních světů se primárně zabývá světy fiktivními a fantastickými a že ta část literatury, která produkuje světy méně exkluzivní, stojí za hranicí zkoumatelnosti touto teorií. Je zřejmé, že nejlepší odpovědí na takto limitované chápání působnosti teorie fikčních světů je její aplikace na oblast literatury, která produkuje ty „nejméně fiktivní světy“ – na literaturu realistickou a na její nejdůležitější žánr, realistický román. Monografie je rozdělena do tří částí. První část shrnuje obecné úvahy o ustavení konkrétního žánru realistického románu, a to jak v souvislostech obecně uměleckých, tak v konkrétních souvislostech literárněhistorických a poetologických. Všechny představené koncepty a strategie v této části se nějakým způsobem uplatňují ve stěžejním teoretickém návrhu realistického fikčního světa, který je „srdcem“ celé knihy. Druhá část knihy se soustřeďuje na kontext české realistické prózy konce devatenáctého století, nahlížený ve vývojových souvislostech a proměnách české prózy osmnáctého a devatenáctého století. Třetí část je věnována sociálním a socialistickorealistickým fikčním světům, fikčním světům českého psychologického románu a konečně i specifikům fikčních světů českých románů vědecko-fantastických.
ALOIS NEBEL 
| 
