Nová kniha literárního historika Vladimíra Papouška se zabývá existenciálními fenomény v české próze dvacátého století, které zasazuje do kontextu literutury evropské. Ukazuje, jak se utvářel a proměňoval obraz lidského existování v literárních textech, jak souvisel s proměnami dějin i s dobovými proměnami „řeči“ o existenci. Autorovi nejde o to, aby některé autory označil nálepkou „existencialista“, ale o to, aby ukázal, jak často je takové označení jen zvykové či zavádějící. V knize – doplněné bohatou obrazovou přílohou, soupisem literatury a jmenným rejstříkem – se setkáváme mimo jiné s díly Bohuslava Březovského, Jana Čepa, Jana Hanče, Jaroslava Havlíčka, Egona Hostovského, Josefa Jedličky, Jiřího Koláře, Dušana Paly, Milady Součkové, Zdeňka Urbánka, Jiřího Valji a Richarda Weinera.
ALOIS NEBEL 
| 
