Kniha je útvarem na pomezí eseje a umělecké publicistiky. Jejím tématem jsou úkryty a skrýše, kde vznikala, pěstovala se a uchovávala česká kultura, myšlení a víra. Mapuje exily v české krajině, do nichž byli jejich obyvatelé nuceni se úchylit, ať už byly důvody jakékoli, avšak vždy nějak souvisely s oklešťováním umělecké a osobní svobody. Takto si nacházeli úkryty v české krajině, v jejím geografickém, ale i duchovním prostoru například členové Jednoty bratrské na hoře Karmel u Boleslavi, filozof František Matouš Klácel poblíž zámku Liběchov, autorův otec Vladimír Vokolek v Rychnově u Děčína, básník Ivan Slavík v Hořovicích, Emil Juliš v Mostu nebo Jakub Deml v Tasově.