Brněnská rodačka. Vystudovala režii na Divadelní katedře JAMU, kde v roce 1968 absolvovala. Od počátků je jednou z vůdčích osobností Divadla Husa na provázku, mezi jehož zakládající členy sama patří. V jejím díle lze vysledovat dlouhodobou a cílevědomou snahu o syntetický jevištní výraz, ve kterém autorovu textu poskytuje přísně vymezený prostor jen jako jedné z komponent promyšleně strukturovaného celku, v němž se vedle textu významně uplatňuje také pohyb, pantomima, rytmus, hudba, výtvarné a další složky. Jako režisérský typ se často projevuje v tlumenějších, lyrických polohách s vytříbeným smyslem pro filosoficky domyšlená nadčasová podobenství. Někdy bývá označována jako nejvýznamnější česká pokračovatelka divadelního programu lyrického divadla Emila Františka Buriana, jehož typ poetického divadla představuje ve světovém měřítku opozitum k epickému divadlu Bertolta Brechta. Za nepopiratelný přínos vývoji nejen brněnského, ale i českého a evropského divadelnictví je třeba považovat i její vlastní samostatnou zakladatelskou činnost: v počátcích devadesátých let založila občanské sdružení Studio Dům, jehož činnost je nesena posláním zajišťovat výchovu a počáteční umělecké rozběhy tvůrců z mladé a nejmladší generace a z řad dětí. V této originální škole, která nemá na celém světě adekvátní protějšek, vychovala ve třech pětiletých cyklech desítky tvůrců, z nichž někteří se uplatnili nejen jako svérázné divadelní osobnosti, ale kteří také zakládají vlastní osobité divadelní soubory (např. Divadlo Líšeň). Svými ideovými a uměleckými parametry se její inscenační dílo vymyká z rámce české divadelní tvorby – skrze režisérskou tvorbu i zakladatelské počiny se zapisuje do dějin české kultury jako směrodatná umělecká osobnost, která spoluurčuje její další vývoj.
ALOIS NEBEL 
| 
