Městské věže představovaly reprezentační stavby města, ať už stály samostatně, nebo tvořily součást důležité městské budovy. Vznikaly často jako součást farních kostelů nebo radnic, ale jako tzv. věžovité brány byly někdy zapojeny do městského opevnění. Mívaly i obranný charakter, ale primární byl jejich strážní účel: střežení okolí města v době nebezpečí, vyhlašování času nebo třeba poplachu při požáru. Klasické věže (zvané i hlásky nebo zvonice) měly v nejvyšším patře po celém obvodu převislý či arkádový ochoz. Za ním býval věžní byt či světnice věžníků (hlásných či podvěžních). Soubor zachycuje na 130 věží, text doplňují fotografie a dobové ilustrace.
ALOIS NEBEL 
| 
