Jílové minerály, které tvoří převážnou část povrchu zemské kůry, jsou vodnaté vrstevní silikáty (fylosilikáty). Jsme jimi doslova obklopeni. V přírodě se vyskytují jako drobné částice, většinou šupinkovitého tvaru. Pro možnost snadnější interpretace se jejich studium opírá (zejména u rentgenové difrakce) často o výsledky získané na větších krystalech. Kromě tradičního využití v keramice, chemickém průmyslu a stavebnictví, při budování komunikací a úložišť rizikových odpadů se znalost jílových minerálů uplatňuje i v papírenství, při výrobě plastů. Význačná je jejich schopnost přijímat do své krystalové struktury velké organické molekuly, umožňující vznik nových materiálů. K vlastním jílovým minerálům jsou přiřazeny i další příbuzné fylosilikáty s podobnými atomovými strukturami a s podobným chemickým složením. Pro identifikaci jednotlivých minerálních fází je nedílnou součástí publikace její tabulková část s předloženou jejich klasifikací.
ALOIS NEBEL 
| 
