Monografie se věnuje diskuzi o filozofické a vědecké práci v první polovině 18. století, a to ze specifického pohledu femme de lettres, vzdělané ženy pocházející z aristokratického prostředí. Jakou strategii musela Émilie Du Châtelet zvolit, aby se prosadila ve filozofii a vědě 18. století? Jak probíhala její komunikace s vědeckou komunitou? V čem spočívala její výjimečnost? Kapitoly věnované osobnosti a dílu Émilie Du Châtelet jsou uvedeny obecnou charakteristikou Republiky vzdělanců, definicí filozofů, vědců a popisem komunikace mezi vzdělanci. Práce tak představuje současně i příspěvek ke studiu raného francouzského osvícenství.
Gabrielle-Émilie Le Tonnelier de Breteuil, markýza Du Châtelet (1706, Paříž – 1749, Lunéville) byla jednou z nejvzdělanějších žen 18. století. Studovala fyziku a matematiku, věnovala se filozofii a překládala z angličtiny a latiny. Spolupracovala s Voltairem, dopisovala si s nejvýznamnějšími evropskými učenci. Respekt současníků si získala dílem Institutions de physique (1740), v němž se pokusila o propojení Newtonovy fyziky a Leibnizovy metafyziky. Její překlad a komentář Newtonových Principií je do dnešní doby jediným kompletním překladem tohoto díla do francouzštiny.
ALOIS NEBEL 
| 
