Ortenovy Elegie jsou jedním z největších děl české poezie. Toto zvláštní dvojjazyčné vydání Elegií Jiřího Ortena – úplný český text s novým anglickým překladem – bylo publikováno u příležitosti stého výročí autorova narození 30. srpna 1919. O době vzniku devíti elegií podává zprávu sám jejich autor, který si jednotlivé části souboru zapisoval do svého deníku od února do začátku března 1941. O půl roku později, sražen německým autem, Jiří Orten umírá. Bylo mu dvaadvacet let. Jako Žid musel Orten sdílet osud celého etnika, které nacismus určil k „vyhubení“. Žánr elegie, žalozpěv, se v Ortenově poezii spojuje s obrazem znovuzrození, který odkazuje k tradici Písma. Elegie se pohybují v pásmu zaslíbení smrti. Je to místo, kde se zjevují minulá dění, která však marně hledají svůj dávný význam. V mezní situaci se vynořují z uplynulého času torza příběhů, snů, vzpomínek, evokace scén s jejich aktéry. Je to svět kdysi krásných a pevných „těžítek“, bezpečných spočinutí, ale svět, který pozbyl smyslu. Orten má obzvláštní dar konkrétnosti, která zpředmětňuje tuto ztrátu jistot ve vratkosti světa. Jako bychom se podobali opilcům, o nichž čteme v páté elegii. Nicméně v rozporuplnosti vnitřních nálad se úzkost převrací v sílu, bezbrannost se stává mocí básně a smrt přináší naději. Témata lásky, samoty, světa bez Boha vykonávají tlak na sám proces psaní, v níž se rodí slovo, řeč, báseň. Básníkova stále trvající „živá zkouška“ bolesti je také mezní zkušenosti řeči, tíhy sebevyslovení. V „čase rozpadání“ je jeho báseň svědkem vnitřních událostí a pocitů, které ale neodhalují jen intimní sféry člověka. Je to naléhavá, vášnivá básníkova výzva dnešku, která se dotýká samotné podstaty poezie a otázek, jak vyjádřit situaci člověka v jeho ohrožené existenci. Jako předního básníka evropského existencialismu označil Václav Černý Jiřího Ortena hned po skončení druhé světové války. V roce 1946 vyšly Ortenovy Elegie a v roce 1947 Dílo Jiřího Ortena. Ale nastala opět doba mlčení, až do roku 1958, kdy vyšly Ortenovy Deníky. Teprve šedesátá léta Ortenovo dílo rehabilitovala.
Toto zvláštní vydání Elegií chce otevřít Ortenův svět i oněm milovníkům poezie, kterým je svět českého jazyka nedostupný. Aby si i oni mohli zarecitovat nesmrtelnou Sedmou Elegii:
I write you, Karin. Are you still alive? Or are you lodged where longing can’t survive, your dangerous age behind you all too soon? Perhaps you’re dead? Well then, ask your tomb to lighten its load. My lady, ask the roses to close up their petals. Ask what decomposes to read you a page from my own demise.
This special bilingual edition of the Elegies of Jiří Orten – the complete Czech text with a new English translation – has been published to coincide with celebrations of the hundredth anniversary of the author’s birth on 30 August 1919.
ALOIS NEBEL 
| 
