Autorka o sobě a své knize prohlásila: Jsem z Butare ve Rwandě. V koloniální době jej Belgičané nazývali Astrida. Abych přežila hon na Tutsie od dubna do července 1994, naučila jsem se lhát o své totožnosti a cestovat z místa na místo. V červnu 1994 jsem přijela do Francie. Má první sbírka povídek se jmenuje Ejo. V kinyarwandštině, mém rodném jazyce, znamená „ejo“ „včera“, ale také „zítra“. Ejo je sbírka povídek, jejichž hrdinky jsou ženy ve víru nedávné rwandské historie, snažící se silou úpornosti překonat své nejisté postavení.
ALOIS NEBEL 
| 
