Devítiletá Edita si píše deník. Až bude velká, má v plánu být moc hezká a moc chytrá. Taky by nikdy nechtěla zapomenout, jaké to je, když je člověk dítětem. Všimla si, že dospělí často zapomínají. A ještě by moc chtěla, aby ji měli všichni rádi a taky ostatní lidi aby se měli rádi a všichni byli na všechny hodní. Ale protože je dost chytrá už teď, tuší, že to tak všechno asi nebude. A tak by se aspoň chtěla naučit žít uprostřed světa, takového, jaký je, tak, aby se mohla těšit na každý další den a aby i ty ošklivé věci dokázala chytit za správný konec, aby pak už nebyly tak ošklivé a nebolely. Asi to všechno jednou dokáže. Má přece mamu a tatu a Radka a kocoura Bossíka a kamarády, a když něčemu nerozumí, může se vždycky zeptat. A mama přece ví skoro všechno.
ALOIS NEBEL 
| 
