Ahoj, já jsem Ruby! A já Garnet. Ruby je moje sestra. A Garnet moje. Jsme dvojčata. Jednovaječná. A je nám deset. A jsme si strašně podobné. V něčem. A v něčem zase vůbec. Co já nevymyslím... Garnet si nejradši čte. Mě zas baví vymýšlet různé věci. Ale v něčem se shodujeme. Jo, Jezinka není maminka. Nikdo nikdy nebude jako maminka. Jezinku nenávidíme. Maminku jsme měly rády. Jenže umřela. A táta přivedl domů jezinku Jiřinku. Skoro jsme se na smrt pohádaly... Ale to nebylo kvůli ní. To ten seriál... Jo, sháněli dvojčata do televize. Do seriálu. Jenže mně to přišlo pitomý. Chápete to, Garnet nechtěla být v televizi. Přišlo mi to pitomý... A tak mě tedy napadlo, že bych dělala, jako že... Hele, nechceš je nechat, ať si to sami přečtou? Tak jo.
Neví se nic o tom, že by britská autorka Jacqueline Wilsonová pocházela z dvojčat, ale dlužno jí přiznat, že povahu svých dvou malých jednovaječných hrdinek vystihla velice dobře. Její příběh je plný dětských her i starostí, lásky i žabomyšího nevražení, humoru a legrace, ale i vážných tónů. Její dětské knihy dnes sklízejí ve Velké Británii uznání nejen kritiky, ale především čtenářské obce, jejíž věkový průměr je velice nízký.
ALOIS NEBEL 
| 
