Kdokoli využije tuto knihu jako průvodce k tomu, aby mohl rozlišit bizarní pseudovědecké spisky o Duté Zemi od sci-fi beletrie či filmové tvorby na toto téma, neudělá chybu. Do první kategorie patří “nauky” Johna C. Symmese, Karla Bendera, Karla Neuperta a řady dalších – vědeckých podivínů I dobrodruhů, o kterých se zmiňují jedni z průkopníků fantastického realismu J. Bergier a L. Pauwels ve svém již klasickém díle Jitro kouzelníků. Druhá kategorie zahrnuje díla známých autorů sci-fi, ať se jedná o Julese Verna, Edgara R. Burroughse, známého svými příběhy o Tarzanovi či Clivese S. Lewise, autora Letopisů Narnie. V tomto pestrém výčtu bychom však měli mít hlavně na zřeteli, že pod pojmem Dutá Země se zauplynulá tři staletí její virtuální existence rozumělo ledaccos. Od dutiny vydlabané ve skále až po abstraktní geometrickou transformaci založenou na inverzi souřadnic. A právě v tomto kontextu lze některé příběhy, odehrávající se na pozadí fantaskních kulis Duté Země, brát i jako symbolické poselství. Není-li chápáno doslovně, může nám toho dost napovědět o překvapivých, téměř zapomenutých a přitom jednoduchých vztazích mezi pozemským a kosmickým světem. Knihu opatřil předmluvou Ondřej Neff.
ALOIS NEBEL 
| 
