Ole Jorgensen (1943) shromáždil a do tematických sekcí odborně setřídil nesmírné množství literárního, fotografického a uměleckého materiálu o Inuitech v Grónsku, v Kanadě a na Aljašce. Popisuje šamany, pomocné duchy, duši, tělo, jméno, rodinu a každodenní život, lidmi stvořené bůžky, amulety, tupilaky a další nadpřirozené bytosti, zaříkadla, ale také šamanské bubínky, bubnové písně, tanec, masky a sportovní hry. Velký prostor dává psanému slovu – básním, písňovým textům, bajkám, mýtům a pověstem. Stovky fotografií, ilustrací, kreseb a map ve vynikající kombinaci s texty jsou bohatým zdrojem informací o velmi intenzivním duchovním životě Inuitů.
Životní názor a víra Inuitů byly úzce spjaty se stávajícími životními podmínkami, a proto původní obyvatelé dalekého Severu nečinili rozdíl mezi jevy nadpřirozenými a přirozenými. Člověk byl ve vztahu k mocné a autokratické přírodě nepatrný a bezvýznamný. Podléhal záhadné, nevysvětlitelné síle zvané Sila, což lze přeložit jako vesmír, počasí, rozum. Jorgensen v knize cituje životní názor jednoho obyvatele východního Grónska: „Nevím nic, ale život mě neustále vystavuje silám, které jsou mocnější než já. Máme zkušenosti generací, protože žít je těžké a muži ani ženy svému osudu nikdy neuniknou. Proto věříme ve zlo. Na dobro není třeba brát zřetel, neboť je dobré samo o sobě a nepotřebuje žádné uctívání. Naproti tomu zlo, které na nás číhá ve tmě, ohrožuje nás bouřemi a nečasem a vkrádá se mezi nás jak lezavá mlha, musíme odhánět z cest, po nichž chodíme.“
Kniha vyšla ve třech beznadějně rozebraných vydáních v dánštině a v grónském a anglickém překladu. Díky české verzi se čeští čtenáři budou moci seznámit zejména s fotografickou podobou mnoha vypravěčů Grónských mýtů a pověstí Knuda Rasmussena, důležitých postav z jeho bestselleru Cesta bílým tichem či autorů z jeho debutu Noví lidé, který je prvním příspěvkem do nové edice našeho nakladatelství s názvem Polární záře.
ALOIS NEBEL 
| 
