Joyceovi Dubliňané patří k vrcholným dílům moderní prózy. Na rozdíl od olbřímího románu Odysseus se v nich autor nepokouší o žádný stylistický experiment zobrazující bezmála celý svět, nýbrž v patnácti povídkách jen minimalisticky popisuje a analyzuje své bližní, příslušníky dublinské střední třídy z počátku 20. století. Jak podotýká irský básník a kritik Justin Quinn, autor výtečného doslovu ke knize, Joyce se tu znamenitě vyrovnal s nelehkým úkolem: napsat působivou povídku, v níž se toho vlastně moc neděje. Podařilo se mu to díky zobrazení epifanie, okamžiku prohlédnutí, v němž jeho postavy znenadání nazřou pravdu o svém životě. Obdobnou epifanii pak můžeme s Dubliňany a nad Dubliňany prožít i my.
ALOIS NEBEL 
| 
