Dubánek Borek je velký neposeda. Když les v zimě utichne a zapadá sněhem, přesunou se dubánci do starého dubu. Jen Borek vybíhá do mrazu, aby mu nic neuteklo. Jeho kamarádka Lidka sedí pohodlně na větvi na mechovém polštářku, aby ji nezáblo, a směje se vymrzlému odvážlivci: Měl ses raději na podzim zavrtat do hlíny. Dubánek se otřese: To tak, ještě bych pod listím zakořenil! A skočí rovnýma nohama do teploučké čepice na čísi hlavě. Chce vědět, jak to chodí ve světě lidí. Proč se lidé s prkýnky na sněhové závěji neproboří a proč jim před Vánoci zahrady a střechy do tmy tak krásně svítí. Nečekaně se ocitne v domě lidí, a to ještě netuší, že s nimi bydlí kocour Elvis! Když všechno dobře dopadne, v druhém příběhu se doslechne o šipce z klacíků a hned se vydá zjistit, kam ukazuje. Třeba i vy jste zahlédli dubánka mezi spadanými žaludy pod dubem nebo v lese objevili malinký domeček z kůry, klacíků a mechu. Ne? A jste si jistí?
ALOIS NEBEL 
| 
