Tyto původní pohádky vypráví o těžké práci dřevorubců a hlavně o lese, který dává obživu i radost lidem v horách a kopcích Šumavy a Vysočiny, a také o poctivosti a skromnosti. ,,Většina těchto pohádek vznikla, když jsem jezdil v roce 1996 na polesí Stožec za prací. Psal jsem je v pauze mezi kácením na ještě horkém krytu svojí motorové pily, u večerních ohňů, při čekání na vlak i během cesty vlakem mezi Volary a Novým Údolím. Psal jsem je proto, abych svým dětem přivezl z lesa i něco jiného než borůvky a jahody...Poslední pohádku jsem dopsal ve slabé probírce nad Novou Pecí. Všechny ty pohádky jsou holdem dřevorubcům denně riskujícím své životy a zdraví při těžké práci v lese. Jsou oslavou dvou nádherných krajin mého srdce: Žďárských vrchů, v jejichž lůně jsem se narodil, a Šumavy, kterou jsem si zvolil za svůj domov.”
ALOIS NEBEL 
| 
