Paul Celan (vlastním jménem Paul Antschel) 1920, Černovice–1970, Paříž Paul Celan není básníkem v českém prostředí neznámým. Náročnost jeho poezie však zbrzdila recepci jeho díla v Československu a první a dosud jediný český knižní výbor ze Celanových básní mohl v překladech Ludvíka Kundery vyjít až roku 1986. Publikace Domovem v jazyce. České čtení Paula Celana předestírá a analyzuje některá zásadní témata, s nimiž se Celan vyrovnával celý svůj život: ztrátu vlasti, ztrátu svých nejbližších v holokaustu a opakované, ač stále znovu marné pokusy o nalezení nového domova. Toto drama se u Celana odehrává v poezii psané německy - básníkovou mateřštinou, která zároveň byla jazykem vrahů jeho matky.
Jádro knihy představuje analýza nejznámější Celanovy básně „Fuga smrti“ („Todesfuge“) z prostředí koncentračního tábora. Tento text dodnes znepokojuje svou významovou mnohoznačností, formálním mistrovstvím i sugestivní dikcí. Ukazuje se, že příběh vzniku této básně je z nejednoho ohledu neméně zajímavý než její pozdější dopad na evropskou kulturu, kdy se stala modelovým příkladem „básně po Osvětimi“. Značná pozornost je věnována vzájemnému vztahu Paula Celana, jeho díla a českého prostředí. Město Praha a českomoravská krajina zaujímají v Celanově tvorbě svérázné místo: básníkova babička byla pohřbena v moravském Kyjově a jeho matka strávila během první světové války v severních Čechách tři roky, na něž vzpomínala jako na nejšťastnější období svého života. Prahu pak Celan vnímá jako magické město židovských legend a Franze Kafky. Tyto okolnosti se promítly i do Celanovy poezie. Dvě kapitoly se věnují problematice překladu Celanových básní do češtiny. K tomu je třeba poznamenat, že Paul Celan byl i významným překladatelem poezie z několika jazyků a své překlady považoval za součást vlastní autorské tvorby. Překládat Celana pak znamená zápasit s jazykem nabitým záměrně znejasňovanými významy a vždy znovu - více než u jiných autorů - básně především interpretovat.
Počáteční Celanova tvorba stojí ve znamení pozdního symbolismu. V Bukurešti vstoupil Celan do kontaktu se surrealismem, který jeho pozdější básnické dílo silně poznamenal; jeho poezie prochází radikální proměnou a postupně zcela opouští klasický vázaný verš. Celanova poetika bývá tradičně označována jako hermetická, plná šifer. Tento dojem nesrozumitelnosti je vyvoláván radikální prací s jazykem, která se projevuje úsečnou zkratkovitostí, vytvářením neologismů a mísením významů a stylových vrstev. Cílem Celanovy poezie je dovést básnickou řeč na samou hranici srozumitelnosti a poukázat na nemožnost vyslovení traumatizujícího prožitku šoa; jedná se o nejzazší a ve svém důsledku marný pokus dát holokaustem zmařenému básnickému slovu nový konkrétní výraz a obsah.
Radek Malý (1977) Absolvoval studia české a německé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vědecky a pedagogicky působí na Katedře bohemistiky UP a na Literární akademii – soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého. Do jeho odborného zájmu spadají zejména česko- -německé literární vztahy, teorie překladu poezie a literatura pro děti a mládež. Roku 2007 vyšla v knižní podobě jeho disertační práce Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře, věnovaná rakouskému expresionistickému básníku Georgu Traklovi a zejména přínosu jeho díla české poezii. Dále přeložil a uspořádal pět knižních svazků poezie z němčiny (Karl Lubomirski: Pták nad hořícím lesem, 2003; Georg Trakl: Podzimní duše, 2005; Erich Kästner: Třináctý měsíc, 2006; Držíce v drzých držkách cigarety – malá antologie poezie německého expresionismu, 2007; Hugo Sonnenschein: Zaběhl jsem se s toulavými psy, 2009) a je autorem několika učebnic, knih pro děti a básnických sbírek. Jeho překlady básní Paula Celana vyjdou v připravované antologii českých překladů poezie Bukoviny.
Radek Malý patří již od počátku svým vědeckým zaměřením k autorům, kteří se snaží zpřístupnit – v rámci širokého kontextu germanistiky – řadu poloh české provenience, které doposud zůstávaly stranou zájmu. Jeho aktuální celanovskou monografii lze přijmout jako podnětné, uzavřené dílo, které balancuje na hraně eseje, translatologického pojednání, literárněhistorické a literárněvědné práce. Svým záběrem, detailní znalostí sledovaného díla a osobními vklady autora (řada jeho vlastních překladů) přináší i díky své čtivosti mnoho podstatných a dosud neznámých informací. Autor v sobě nezapře ani překladatele a básníka – tím navazuje na tradici ne nepodobnou mimořádně zdařilému psaní Ludvíka Kundery, který zpřístupňoval ve svých textech a komentovaných překladech podstatné autory německy mluvících oblastí. Michal Jareš
Autor v každé kapitole předkládá čtivý důkaz vlastní základní teze, z níž je zřejmé jeho chápání Paula Celana a jeho překladatelské činnosti: být domovem v jazyce. Jazyk je podle Malého tím jediným, kde Celan mohl znovu najít domov, či kde po domovu alespoň pátral. A této hodnoty stojí za to si hledět, chceme-li usilovat o převod básníkových obrazů a šifer z češtiny do němčiny. Sabine Voda Eschgfäller
ALOIS NEBEL 
| 
