Působení disentu a dalších nonkonformních aktivit ve středoevropských zemích sovětského bloku představovalo faktor, který více či méně přispěl k pádu komunistických režimů. Předkládaná kolektivní monografie představuje souhrnný přehled vývoje opozičních hnutí v Československu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice, jejich paralel i rozdílů. Na toto téma nahlíží z různých úhlů pohledu, vedle studií historiků přináší i názory dobových aktérů opozičních a nonkonformních aktivit na tehdejší situaci a také řadu relevantních dobových dokumentů. V prvním bloku publikace nalezneme studie věnované opozičním hnutím v NDR, Polsku a Maďarsku, jejichž autory jsou Tomáš Vilímek, Łukasz Kamiński a Eva Irmanová. Byl sem zařazen také příspěvek Mikołaje Iwanowa o disidentském hnutí v SSSR, a to vzhledem k významu, jaký měl vývoj v této zemi na ostatní komunistické země střední Evropy. Druhý blok přináší texty zaměřené na působení opozice na konci osmdesátých let v Československu. Příspěvek Milana Otáhala je věnován opozičnímu hnutí v českých zemích na konci osmdesátých let, studie Norberta Kmetě paralelně sleduje nezávislé aktivity na Slovensku v téže době. Petr Blažek se zabývá hodnocením činnosti opozice vedením Komunistické strany Československa, Jaroslav Pažout postihy za protirežimní vystoupení v Československu v posledních dvou letech existence režimu a Jiří Suk podstatou Charty 77 a jejím vlivem na podobu Občanského fóra. Publikace obsahuje též přepis dvou pódiových diskusí a čtyři menší edice dokumentů k danému tématu. Publikace je dále doplněna faksimiliemi vybraných letáků, petic, prohlášení a fotografií dokreslujícími občanské aktivity v Československu na konci osmdesátých let.
ALOIS NEBEL 
| 
