V domečku pro panenky je zrcadlo, v něm pán, který si obléká kabát, bere z věšáku klobouk, zlehka se uklonil a odchází. V zrcadle se objevila baba s koštětem. V koutě u vychladlých kamen se probouzí Žz, duch přeludného lesku. To už je večer? Žiletkář za vraty pustého průjezdu se chvěje hrůzou. Ó svatá Nemravo, potěcho starců, dej nám zapomenout na naše hříchy. Zlá očka, zlá, se polykavě rozhlížejí.
ALOIS NEBEL 
| 
