Tisova vláda Slovenské republiky předala 60 tisíc svých židovských občanů k likvidaci do vyhlazovacích táborů. Na Slovensku přesto zůstalo přibližně 20 tisíc Židů, kteří v nerovnoprávném postavení a s viditelným cejchem ponížení očekávali, co se s nimi stane. Budou i oni posláni v dobytčích vagónech do děsuplného neznáma? Mnozí se ocitli nejen v pozici štvané zvěře, ale vstupem do úkrytu se rovněž dostali do přímé závislosti na těch, kteří jim dočasný nový „domov“ poskytli. Děj knihy, která se svou strukturou nachází na pomezí historické beletrie a literatury faktu, představuje doposud poněkud opomíjenou stránku holocaustu. Je nevšedním historickým zamyšlením o časech druhé světové války na území bývalého Československa a zároveň představením příběhů vzpomínajících pamětníků, kteří se o prožitých skutečnostech rozhodli veřejně hovořit až v době relativně nedávné. Dny strachu nejsou jen dílem o štěstí v neštěstí, které postihlo řadu rodin v éře Slovenského státu, ale také textem, který nás může vést k zamyšlení nad schopnostmi jednotlivce a společnosti seznamovat se a vyrovnávat se s historickou pamětí. Dokázali bychom i dnes pomoci ostrakizovaným bytostem? Byli bychom schopni psancům nabídnout bezpečné útočiště? Kolik z nás by v této situaci riskovalo vlastní život? Nehrál by svou klíčovou roli pro naplnění pomoci bezbranným lidem pouhý profit? Neselhali by nakonec někteří „zachránci“ pod vlivem zvyšujícího se tlaku? Dny strachu spatřují světlo světa v době, kdy poslední příslušníci z generace přímých svědků nacistické genocidy navždy odcházejí… O autorovi: Mgr. Milan Hes, Ph.D. (1976) Je absolventem oborů dějepis a základy humanitní vzdělanosti na UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2012 na FF UK obhájil disertační práci na téma „Didaktické aspekty historické paměti holocaustu“ a absolvoval tak znovu obnovený obor didaktika dějepisu. Vyučuje na gymnáziu v Praze 4. Badatelsky se zabývá především regionálními dějinami Kladenska a Slánska v 19. a 20. století, problematikou holocaustu, vzájemným vztahem fenoménů dějin a paměti a také didaktikou dějepisu. Je spoluautorem kolektivní monografie „Kulturní a sociální skutečnost v dějezpytném myšlení“ (1999). Od roku 2005 pravidelně publikuje v odborných a populárně naučných časopisech. V roce 2012 vydal v nakladatelství Epocha publikaci „Čekání na smrt“, pojednávající o rodinném táboře českých Židů v Osvětimi. Pro stejné nakladatelství připravil v roce 2013 k vydání knihu „Promluvili o zlu“ (Holocaust mezi dějinami a pamětí).
ALOIS NEBEL 
| 
