První knížka básní Jana Ungera obsahuje čtyřicet básní. Od záznamů okamžiku, v němž se něco odehrálo anebo neodehrálo (čili odehrálo se to, že se nic neodehrálo...), které J. Unger podává někdy s lehce ironickým odstupem a někdy se zvýrazněným přitakáním, postupně směřuje k otázce, jak co nejjednodušeji vyjádřit paradox, který obsahuje lidský život v každé konkrétní situaci, ať už ji vnímáme příznivě, či nikoliv. Jak tomuto paradoxu rozumět. Kdo vlastně mě tlačí dopředu? (...) musí přece vědět, že žádný vepředu neexistuje! - Nic se tě ptá, jestli ho vidíš, ale jen tak nenápadně. Opakovaně vyslovované apely: nevzdávej to, neuhýbej, neutíkej před tím... a děkovné vzkazy jako ten poslaný stromu po řece v petlahvi tvoří povzbuzení na této cestě.
ALOIS NEBEL 
| 
