Bylo horké léto roku 1943 a válka v Evropě probíhala na všech frontách. Bylo mi třináct. Se svými rodiči jsem bydlel v přístavním městečku Janov. Jednou, když jsem šel zkratkou přes les, jsem z dálky zaslechl dívčí pláč. Šel jsem za ním a poté, co jsem prošel houštím a hustými keři, jsem ji našel. Seděla na zemi, čelo si opírala o odřená kolena a plakala. Tehdy jsem netušil, že mi ta nevidomá židovská dívka navždy změní život. Ihned jsem se do ní zamiloval. Viděl jsem, že je o něco starší než já. ale srdce mi říkalo, abych o ni bojoval. Později se snažil udělat vše pro to, aby ji ochránil před pronásledováním, které židům hrozilo. Nikdy nezapomněl na ten deštivý večer, kdy se spolu choulili pod jednou dekou. Tehdy mu řekla… V životním příběhu Eduarda Giuliana nechybějí láska a smutek, strach z války, ale ani boj za svobodu a rodinné hodnoty. Ponořte se do příběhu dvou mladých lidí, které ve zlých válečných časech spojil vřelý cit.
ALOIS NEBEL 
| 
