Třetí svazek soustřeďuje básníkovy sbírky z přelomu 20. a 30. let, kdy dochází pod vlivem autorovy skepse k revolučním řešením společenských problémů i k proměně jeho poezie. Seifert si zde vytváří motivický a tematický kánon (dětství, maminka, pražské scenerie ad.), který se stal pro jeho další tvorbu trvale příznačný. Druhou polovinu svazku pak tvoří básně z let 1928–1933, nezařazené do sbírek, Seifertovy překlady (především Verlainovy poezie) a oddíl dubií, tedy příspěvků, kde Seifertovo autorství není zcela prokazatelné.