Soubor textů dokumentuje autorčin zájem o umění, ale stejně tak o historii. Svým studiem a celým zaměřením vnímá, chápe a taky hodnotí umění vždy ve vztahu k dějinám. Právě v kontextu českých, či československých dějin sehrávalo umění vždy velmi významnou roli. Umění, nejen historickou situaci odráželo, a tak svým způsobem vytvářelo její obraz, ale umění v mnohém historii spoluvytvářelo. V sedmnácti celcích se autorka pokouší odpovědět na základní otázky tohoto vztahu, umění a dějin, artefaktu a historického faktu.
Každý autor si většinou klade otázku o smyslu svého počínání, tedy proč něco píše. Odhlédneme-li otázku popularity, zbývají nám jen ty vznešené cíle, ty ideály pobývající kdesi na stále se vzdalujícím horizontu. Proto, abych vysvětlila záměr svého předkládaného textu, vypůjčila jsem si slova Ernesta Cassirera: „Kdo jsem, ale také, kdo jsme, odkud jsem, ale také, odkud jsme, kam jdu, ale také, kam jdeme?“ Cassirer vidí tuto cestu poznání sebe a světa kolem sebe v umění a historii, ty pro něj“... představují nejmocnější nástroje našeho zkoumání lidské podstaty. A tak se ptá:“Co by jsme věděli o člověku bez těchto dvou zdrojů.... doplňme si bez umění a historie.
ALOIS NEBEL 
| 
