Střední Asie se nacházela a nachází na periférii velkých civilizací. Proto byla po dlouhá léta chápána jako vedlejší součást „klasických“ dějin a její historiografie byla jen jakýmsi přívažkem na okraji výkladů a rozborů center velkých civilizací a kultur jako byly Persie, antické Řecko, islám Předního Východu, osmanské Turecko anebo sféra vlivů Indie, Číny a Ruska. Hlubší analýza, o niž se pokouší Jean-Paul Roux, směřuje k odlišnému pohledu na Střední Asii. Podle autora nebyla Střední Asie ani odpadkovým košem produktů a idejí velkých civilizací, ani pouze prostorem více nebo méně zdařilého recyklování toho, co vznikalo jinde. Byla to naopak křižovatka kultur a národů, kudy procházely civilizační podněty a kde se střetávaly říše a království. Jean-Paul Roux tak převrací dosud převládající pohled historiků na Střední Asii jako civilizační okraj s řadou nevýhod a ukazuje, že to se středoasijskou periférii bylo jinak. Občas sice za svou polohu trpěla, ale její otevřenost a průchodnost nesla i přednosti. Starověk a vrcholný středověk jsou v tomto směru nejlepším důkazem. Střední Asie prožívala během 1500 let svůj zlatý věk, vyznačující se ekonomickou prosperitou a kulturním bohatstvím, což si dnes lze sotva představit.
ALOIS NEBEL 
| 
