Společnou cestou životem jde holub a člověk již minimálně 6 000 let. Tato dlouhá pouť vroubená mnoha poutavými příběhy se souhrnně nazývá dějiny holubářství, v našem případě Dějiny českého holubářství. Na specifický obor lidské činnosti lze nahlížet několika úhly pohledu. Naši předci poprvé uchopili holubářství z hlediska kulinářského. Produkce holoubat a dietního chutného masa řadilo v počátku tuto disciplínu mezi agrární obory. Později se prosazoval vliv kultovní a náboženský a holub se stal uctívaným a zbožňovaným ptákem. Pro křesťanskou Evropu je nejznámější symbol bílé holubice ztělesňující Ducha svatého. Asi největší věhlas získalo holubářství z hlediska volnočasové aktivity. Zálibu v chovu holubů nalezli lidé po celém světě napříč rozličnou kulturou, politikou i náboženstvím. Holubářství uspokojuje potřeby sociální, psychické a biologické. Šlechtění různých barevných, kresebných, pernatých, hlasových a letových odlišností domestikovaného holuba přineslo stovky rozličných plemen a vyhraněných sportovních činností. Nesmíme zapomenout na holuba poštovního a využití schopností holuba pro vojenské účely. Všechny uvedené činnosti se zrcadlí v mnoha kapitolách knihy. Zažitá historická období nazvaná pravěk, starověk, středověk a novověk tvoří hlavní kostru a kapitoly knihy. Čtenář v nich nalezne genezi českého holubářství. Odborný text okořeňují vybrané chovatelské příběhy prostoupené náboženstvím, válkou, láskou i zmarem.
ALOIS NEBEL 
| 
