Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním představuje originálnízamyšlení nad povahou soudobého historiografického myšlení. Autor se v ní zamýšlí nad dějepisectvímjako vědou, nad dějepisectvím jako krásnou literaturoua vyprávěním či dokonce nad dějepisectvím jako rétorickoufigurou. Detailním způsobem ohledává i vztah dějepisectvík moderní kultuře, jeho provázanost se soudobýmpolitickým myšlením i sociální realitou moderníhoa postmoderního světa, a to na příkladě českých i zahraničních,světově uznávaných historiků.