Monografie si klade za cíl vytvořit ucelený a přehledný obraz vývoje cukrovarnictví od jeho počátků do konce první republiky (1938), přičemž se specializuje na oblast Moravy a Slezska. Práce je rozdělena do dvou základních kapitol. První se zabývá obdobím od konce 20. let 19. století do konce první světové války (1918). Byla to léta hledání, pokusů, prvních úspěchů, ale i mnoha ekonomických a technologických propadů. První provozy byly vesměs malé a měly manufakturní charakter, byly zakládány příslušníky šlechtických velkostatků. Postupně mezi ně pronikali zástupci měšťanských a obchodních či finančních vrstev. Od konce 60. let vznikaly i rolnické cukrovary. Postupně se stávalo cukrovarnictví v českých zemích i významným vývozním artiklem. Začalo propojování cukrovarnictví na finanční kruhy v monarchii. Na stranu pěstitelů cukrové řepy se stále více stavěla agrární strana. Vrchol cukrovarnictví přišel v letech první republiky, což sleduje druhá kapitola. V těchto letech cukrovary na Moravě a ve Slezsku reprezentují zejména dvě seskupení - na střední a severní Moravě to bylo sdružení kolem Jana Vacy, na jižní Moravě pak cukrovarnický koncern Viktora Stoupala, který představoval příklad pronikání agrárního kapitálu do cukrovarnictví na Moravě. České a moravskoslezské cukrovarnictví prošlo mezi dvěma světovými válkami obdobím velkého rozkvětu, třebaže konjunktura netrvala dlouho. Vydáno ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.
ALOIS NEBEL 
| 
