Čtení o Josefu Kainarovi obsahuje základní kainarovskou literaturu z let 1940-1972. Jedná se o recenze, glosy, články a polemiky, průběžně reflektující a komentující vydávání jednotlivých básnických knih. S přihlédnutím k jejich žánrům a názvům je lze zhruba rozdělit na: 1) příběhy, osudy, mýty; 2) sny, lásky, pamflety; 3) písně, blues, parafráze. Podle těchto etap členíme antologii do tří částí: 1940-1949, 1950-1960 a 1960-1972. První část sleduje kritické přijetí Kainarova debutu a dvou sbírek vydaných krátce po válce, tedy včetně poezie vznikající v doteku se Skupinou 42. Hlavním tématem recepce se stala Kainarova epičnost, dramatičnost až baladičnost, a to v souvislosti s odpoetizováním, deziluzivností či zmnoženou perspektivou (např. A. M. Píša, J. Chalupecký, J. Červinka, F. Götz, V. Černý, L. Kundera, M. Dvořák). Druhá část mapuje ohlas, který vzbudila Kainarova básnická tvorba angažovaně reagující na společenský vývoj. Tato zásadní proměna poetiky byla oficiální kritikou označena jako úspěch socialistické literatury (V. Dostál, A. Závodský, V. Pekárek, F. Buriánek, M. Červenka, A. Jelínek) a některé recenzenty přivedla k prvním syntézám básníkova směřování (O. Mikulášek, J. Opelík, J. Trefulka). Třetí část se zaměřuje na reflexi posledních Kainarových sbírek, jejichž bilanční a zpovědní charakter je výsledkem napětí mezi civilní a mohutnou čili prostořekou a žalnou poetikou. Recenzenti se vyrovnávali s předchozím Kainarovým schematismem v konfrontaci s návratem k poezii Skupiny 42 (F. Vrba, V. Dostál, J. Hájek, V. Peška, A. Brousek, J. Trefulka, B. Doležal, M. Blahynka), patří sem rovněž texty pro chystané výbory a antologie (Z. Pešat, V. Karfík, J. Opelík). - Přítomný výběr tedy sleduje hlavní linie i zákruty kainarovské literatury. Nezaměřili jsme se pouze na příkladné, inspirativní a vlivné interpretace, soustředili jsme se na recepční kontinuitu a v tomto smyslu reprezentativnost. Zvolené hledisko umožňuje sledovat Kainarovo básnické dílo nejen v literárně-uměleckých, ale i ve společensko-politických souřadnicích: přesněji řečeno prizmatem vztahu mezi kritikou a ideologií.
ALOIS NEBEL 
| 
