Kniha Čtení o Jaroslavu Haškovi představuje v chronologickém uspořádání kritické, polemické a bilanční články, které reagovaly na události posledních let života Jaroslava Haška, na jeho smrt, na vydávání, zpracovávání a recepci jeho děl, především Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Texty z let 1919–1948 dokumentují pestrý a v mnohém protikladný dobový ohlas autorovy osobité tvorby i životní a mystifikační aktivity. Výběr z rozsáhlé literatury předmětu připomíná příspěvky a autory známé více (mj. Ivan Olbracht, Max Brod, Jaroslav Durych, Viktor Dyk, F. X. Šalda, Karel Poláček, Václav Černý, Jan Grossman) i méně (Jaroslav Kolman Cassius, J. O. Novotný, Stanislav Lom, Bohuslav Koutník, František Kovárna, Jan Löwenbach, Jindřich Pinkava aj.). Antologie se soustředí na období, kdy se ve výkyvech a v sepětí s různorodými politickými a uměleckými směry a postoji utvářel kritický a literárněhistorický obraz Haškova díla. Prostřednictvím stále živých textů chce ukázat podnětné možnosti interpretace autorova spisovatelského naturelu a pojetí jeho slavné, nejednoznačné a stále znovu objevované postavy Švejka, ale i připomenout, jak vznikal odvozený fenomén tzv. švejkovství. Chce tedy rovněž naznačit povahu, dynamiku a některé charakteristické rysy umělecké a intelektuální diskuse v závislosti na proměnách situace české společnosti v průběhu tří desetiletí její existence. Úvodní studie editora Luboše Merhauta představuje Haškovu recepci literárněkritickou i zpracování literárněhistorické, postihuje však rovněž samotnou podstatu Haškova díla. Celek antologie doplňuje oddíl Bibliografie, který poskytuje základní přehled o vydaných knihách Jaroslava Haška a především o literatuře o Haškovi: připomíná existující rozsáhlé haškovské bibliografie, které má čtenář k dispozici, a představuje nejpodstatnější knižní i článkové položky literatury předmětu i v pozdějších desetiletích, včetně nejnovějších textů.
ALOIS NEBEL 
| 
