Bible formuje každou generaci křesťanů a kulturní společnost vůbec. Autorka, znalá patristiky, předkládá pravidla, která otcové používali pro výklad Písma. Otcové byli mistry v četbě bible ve světle těch nejpokrokovějších vědeckých teorií své doby. Avšak to nejdůležitější spatřovali ve svátostné (ikonické) povaze jak biblického textu, tak celého stvoření, a v postupném vrůstání čtenáře do světa Písma. Bible je totiž spolu se stvořeným světem stěžejní knihou pro pochopení Božího zájmu o člověka.
Božský důvtip, který se projevuje v uspořádání světa, není rozpoznatelný jenom ve slunci, měsíci, hvězdách. [...] Stejně tak v knihách napsaných pod vlivem Božího vnuknutí dává Prozřetelnost lidskému rodu moudrost, která je více než lidská. Zasévá totiž do každého písmene živou pravdu, a to v té míře, v jaké ji může daný výraz obsáhnout, a vymezuje tak určitým způsobem cestu, po níž se Moudrost ubírá. Jak ten, kdo se dotazuje přírody, tak ten, kdo zkoumá Písma, dojdou nezbytně ke stejným závěrům. Logos se stává nepřetržitě tělem v Písmech, aby v nás rozestřel svůj stan.