Jedna z prvních knih, které Erazim Kohák vydal doma po návratu z exilu. Ve čtrnácti přednáškách komentuje problémy, jimž lidé ve své době čelili a jimž se věnovali myslitelé od počátku lidství až po naši současnost. Autor označoval knížku jako skripta, což znamenalo nejen to, že vychází z univerzitních přednášek, ale především to, že nejsou dogmatem, konečným závěrem myšlení. Řečeno vlastními slovy autora, zachycují jen jeden moment v pokračujícím, nikdy nekončícím zápolení člověka s mnohotvárností lidských možností. Své teze z roku 1992 (vydané poprvé 1993) předkládá spíš jako něco, o čem chce debatovat, než jako něco, co by chtěl obhajovat.Tyto přednášky představují cosi jako pokus o kulturní sebenazření v zrcadle dějin v údobí radikálního zpochybnění našich samozřejmostí. Ač se dějinami zabývají, nejde v nich o dějiny samé, nýbrž o nahlédnutí problémů a možností lidského bytí pro nás, dědice a nositele evropské civilizace.