Ve staré Číně učil nejvznešenější náboženské filosofii mudrc Lao-c’. Kniha „Tao te ťing“ (Kniha o Božství a cnosti), kterou napsal kolem roku 600 př. n. l., je jedním z nejobdivuhodnějších filosofických děl posledních tisíciletí, které vyniká nad jiná také svou jednoduchostí výrazu. Názory i city myslitele, který se s pravým pochopením pohroužil do hlubin a krás Lao-c’ova spisu a který jeho rázu přizpůsobil své představy o Bohu, umění a lásce, jsou vylíčeny v rámci následujícího prostého vypravování. Mnohý pozorný čtenář nalezne v této knize jasné rozhledy a širé obzory, které dosud bezvýsledně hledal.
Kniha je rozdělena na tři rozhovory. V prvním učí poznávati žáka všade a ve všem Tao, jakožto prapříčinu všeho bytí. V dalších rozhovorech, Umění a Láska učí se poznávati žák harmonii, která vládne celým vesmírem i vlastní nedostatky, které mu překáží ve sjednocení se s Taem.