Básnickou sbírku Červotočivé světlo napsal Pavel Šrut už před šestačtyřiceti lety. Reflektuje zde tolik významnou a zlomovou dobu roku 1968, kterou intenzivně prožíval a prostřednictvím psaní se s ní vypořádal.
Poetické texty jsou současně svědectvím o době, která byla tolerantní vůči novému, modernímu, neprobádanému, kdy se obecně bořily nastavené společenské konvence, ale rázem, s vpádem sovětských vojsk na naše území, nastal zlom a relativně otevřenou společnost sevřela temná totalita. I když se ještě v roce 1969 dalo ztěží předpokládat, jak se poměry v zemi zásadně promění, a hlavně, jak dlouho útlak potrvá, z básníkových textů už lze vyčíst jistou beznaděj.
Červotočivé světlo přeložila do angličtiny americká básnířka a Šrutova dlouholetá přítelkyně a spolupravcovnice Deborah Garfinkle. Knihu také opatřila doslovem, kdy na rok 1968, vpád sovětských vojsk do Československa a Šrutovu reflexi invaze, pohlíží okem Američanky o generaci mladší, než český básník.
ALOIS NEBEL 
| 
