Druhá básnická sbírka Ivany Štětkářové promlouvá o lidech a vztazích mezi nimi, o posledních věcech člověka. Zamýšlí se nad odvěkou otázkou, co nastane „poté“. Okouzlena přírodou a cestováním sděluje osobitým způsobem své poznatky a pocity. Vše podává s laskavostí, v níž se zrcadlí hluboká znalost lékařského prostředí. Sbírku obohacují autorské grafické listy a perokresby.