Během pandemie covidu si husitský farář a básník Lukáš Bujna začal vést duchovní deník jako svědectví o tom, jak se vyrovnává s výzvami, které před nás klade současná doba a které zasahují i do našich osobních životů. Psaní zároveň sloužilo jako autoterapie, při níž se emoce a myšlenky nořily do ticha a do slov evangelia, a tím se dařilo hledat cesty k naději a k vizím budoucího světa, odkud lze čerpat smysl a povzbuzení.
ALOIS NEBEL 
| 
