Osudy Františka Filipa (1904–1957), známého spíše pod jménem Bezruký Frantík, shromáždil a sepsal rožnovský spisovatel Richard Sobotka. Kniha spatřila světlo světa v roce 2003 a setkala se s velkým zájmem čtenářů. Připomeňme si, že když se počátkem minulého století v malé obci Jamné nad Orlicí narodil chlapec bez obou horních končetin, zvažovali, zda by nebylo lepší ho „utratit“, a jen matčina láska ho zachránila. Díky své houževnatosti a svému umění se František vymanil osudu strádajícího žebráka a také lákadlu varietních vystoupení, třebaže mu agenti od nejútlejšího dětství nabízeli dobře honorovaná angažmá po celé Evropě i v zámoří, poměrně snadnou obživu a bezstarostný život. Naučil se dělat nohama všechny lidské činnosti, na které ostatní lidé potřebují ruce. Uměl se nejen oblékat – svedl si například sám zapnout knoflíček košile pod krkem –, holit se, jíst apod., ale třeba i psát na psacím stroji, řídit automobil, plést proutěné košíky, štupovat ponožky, pil kávu ze šálku a měl také velmi úhledný rukopis – vlastně nohopis –, nohou uměl psát i na školní tabuli. Podnikal, přispíval do novin a dokonce napsal několik knih. Byl známou postavou první republiky, hodně cestoval a ukazoval své umění provádět běžné lidské činnosti jen nohama, aby tak dal příklad podobně postiženým lidem. Richard Sobotka pojal knihu jako fiktivní rozhovor, při němž občas může mít čtenář pocit, že absence rukou nebyla pro Františka žádným velkým handicapem. Ale opak je pravdou, z velmi poutavého vyprávění a z vložených fotografií lze snadno poznat, že za vším stála silná vůle a spousta dřiny tohoto výjimečného člověka.
ALOIS NEBEL 
| 
