Kniha nese podtitul Konec Institutu rehabilitace zrakově postižených v Čechách. Ústřední motto knihy zní: „To jsem musela oslepnout, abych mohla koukat jako blázen?“ Tato publikace je o kráse i strastech života viděných očima nevidomé ženy. Proč musel zaniknout Institut rehabilitace zrakově postižených? To je hlavní otázka, kterou si klade nevidomá autorka Renata Rucká ve volném pokračování knihy Bestseller o životě, vydané v roce 2004. Opět se jedná o dílo autobiografické, prozrazující autorčin nesporný vypravěčský talent. Avšak na rozdíl od prvního dílu, který byl osobní zpovědí, se příběh nyní soustřeďuje hlavně na pravdivé vylíčení neúspěšného boje za záchranu instituce, která se profesionálně zabývala výchovou odborníků na výuku prostorové orientace nevidomých. Autorka odvážně ponechává jména všech aktérů beze změn a otevřeně líčí sled událostí vedoucích k zániku Institutu. Zároveň úzkostlivě dbá na to, aby všechna fakta v knize popisovaná byla pravdivá a prostor k dezinterpretaci minimální. Před tvrdou realitou uniká do svého vysněného světa plného jasu, světla, slunce a barev, do světa, v němž je možné se setkávat se všemi jí milými lidmi a kde čerpá sílu k dlouhému a marnému boji se státním aparátem. Přes všechnu nepřízeň osudu si Rucká vždy uchovává nadhled a humor. Poutavě provází čtenáře všemi zásadními okamžiky svého života i života své rodiny a veselé i smutné příhody líčí tak osobitým způsobem, že je prožíváme s ní a vnímáme je, jako by byly naše vlastní. Přes neveselé vyústění příběhu si kniha zachovává naději, že na konci jednoho životního období začíná období jiné, a kdoví, třeba i lepší…