Dílo nevelké rozsahem, o to však možná zajímavější. Jedna z nejvýraznějších postav filosofie druhé poloviny dvacátého století (jež Michel Foucault označil za deleuzovské) podává analýzu díla jednoho z největších filosofů půle první (Henri Bergson je jediný filosof, který kdy obdržel Nobelovu cenu za literaturu). Na podkladě Bergsonovy knihy Hmota a paměť hovoří Deleuze o třech fundamentálních pojmech Bergsonovy filosofie: trvání (durée), hmota a élan vital. Zároveň Bergsonismus představuje jakousi zpětnou vazbu, podstatnou k poznání Deleuzovy vlastní filosofie, Bergsonem ovlivněné.
ALOIS NEBEL 
| 
