Básně Karla Urianka se nacházejí na zvláštním řezu mezi vypjatými životními okamžiky, které zachycují a jejich přesným strohým záznamem. V Uriankově poezii jako by ožívaly všemožné utajené špeluňky Prahy: nonstopy, vybydlené byty, nedůstojná zaměstnání, prapodivné lidské figury, které v okolní skutečnosti raději nebereme na vědomí. Pro Urianka byla poezie každodenní nutností, nepřistupoval k ní jako tvůrce, ale jako ten, kdo vskutku psát musí, jinak by jeho život ztratil i onu pomyslnou špetku smyslu. Výbor z celoživotního díla. Doslov Jakub Řehák, obálka August F. Schenck.
ALOIS NEBEL 
| 
